V roce 2010 se islandský komik Jón Gnarr rozhodl, že by bylo legrační kandidovat na starostu Reykjavíku. A tak to udělal – pouze jako vtip. K jeho hrůze (a možná i větší hrůze islandských politiků) vyhrál. „Proč se vždycky musím dostat do takových průšvihů?“ říkal si v noc svého volebního vítězství.
Jón Gnarr, známý pro své absurdní smysly pro humor a lásku k chaosu, se najednou ocitl v čele islandského hlavního města, které se zrovna nacházelo na pokraji bankrotu. Jeho strana, Nejlepší strana (ano, skutečně se tak jmenovala), měla volební program plný bizarních slibů. A co víc – Gnarr se odmítl koalici s jakoukoliv politickou stranou, pokud její členové neviděli oblíbený americký seriál The Wire. Takový přístup k politickým koalicím Reykjavíku ještě nezažil!
Jak vyhrát volby (a nemít ponětí, co pak dělat)
Když Gnarr vytvořil Nejlepší stranu, šlo mu především o parodii na tradiční politiku. S logem ve stylu „Clipart palec nahoru“ a nejodpornějšími možnými barvami (představte si kombinaci růžové a zelené) se jeho kampaň zdála být odsouzena k neúspěchu. Nicméně čím více absurdních slibů dával, tím více hlasů získával. Jejich program zahrnoval:
- Lední medvěd v zoo (na Islandu!)
- Bezplatné ručníky ve všech veřejných bazénech
- Čistá energie z nesmyslných technologií (třeba z rýžového mléka)
- Zastavení korupce (i když jen do pondělí)
- Více zábavy ve všech městských institucích
- Žádná práce v pátek odpoledne
- Politici bez drog – žádné zakázané látky mezi politickými představiteli (poznámka: tento slib byl spíše vtipem než skutečným závazkem)
Komik v čele města
Gnarrův start nebyl hladký. Vzpomíná, jak při kampani potkal tehdejší starostku Hannu Birnu Kristjánsdóttir – a vůbec netušil, kdo to je. Ale čím méně věděl o politice, tím více ho voliči milovali. Vláda však byla úplně jiná písnička. Musel propouštět zaměstnance města, zvyšovat poplatky a rušit svůj slavný slib o „ručnících zdarma“. Cena ručníků se dokonce zdvojnásobila – což asi nebyla ta „zábava“, kterou sliboval.
V jednu chvíli se snažil zlepšit náladu ve městě tím, že do práce přišel s nalíčenými rty. Nepomohlo to.
Takto popisoval Jón politickou situaci:
„Tito kandidáti ukončili volební kampaň, ale boj pokračuje na nových frontách.“
Politické problémy… a drag queen
Gnarr čelil několika kontroverzím, včetně odmítnutí setkat se s veliteli NATO při jejich návštěvě Reykjavíku. Jeho postoj k NATO byl jasný: „Island v NATO nemá co dělat. Nemáme ani armádu. Celé je to jen o tom, aby si pár chlapů z Islandu mohlo potřást rukou s prezidentem USA.“
Na druhou stranu se Gnarr stal oblíbeným pro svou podporu menšin, když se například během Pride Parade převlékl za drag queen na podporu LGBTQ+ komunity. Místní politická scéna to asi úplně nečekala – ale aspoň bylo nějaké to „zábavné starostování“.
Čtyři roky ve funkci… a konec
Po čtyřech letech v úřadu se Gnarr rozhodl odejít z politiky a rozpustil Nejlepší stranu. Vysvětlil to tím, že strana nikdy neměla být skutečnou politickou organizací, ale spíše „nápadem“ na to, jak dělat věci jinak. Na otázku, co bude dělat dál, odpověděl, že možná obnoví svou televizní show, vrhne se do reklamy, nebo opustí Island.
A co prezidentská kandidatura? Po skončení jeho starostování se dokonce objevila petice, která ho k tomu vybízela. Gnarr to neodmítl úplně – s malým háčkem: „Možná bych to zvážil, ale já prostě nevěřím v Boha. A odmítám se setkat s papežem… Ledaže by byla papežem žena, pak bych se rád setkal.“
Závěr
Jón Gnarr je jedinečný příběh člověka, který se ze vtipálka stal skutečným politickým lídrem. Jeho čas v úřadu starosty ukázal, že i s humorem a absurditou se dají dělat vážné věci. Možná nevnesl do Reykjavíku tolik zábavy, kolik slíbil, ale určitě přinesl svěží vítr a ukázal, že někdy stačí být sám sebou – a hlavně mít pořádný smysl pro humor.
